Dlouho bylo skoro až „folklorem“ mluvit o severských státech jako o zemích, kde člověk z Česka nemůže do snad ani pohlédnout do výkladní skříně s potravinami, natož si nějaké koupil. Finsko bylo vydáváno za destinaci největší drahoty. Časy se trochu změnily. Ne snad, že bychom do Finska jeli za levnými nákupy, ale „hlady tam už nikdo neumře“. Zejména poté, když se ve Finsku trochu „rozkouká“.

Časy se mění, a my s nimi

Při hledání informací o cenách potravin ve Finsku na internetu je třeba zjistit, v kterém roce byly seznamy vytvořeny. Ona byla situace třeba na přelomu tisíciletí jiná, než je v současné době. A některé turistické informace dohledatelné na internetu bývají už notně „fousaté“.

Mnoho se změnilo po vstupu Česka do Evropské unie.

  • Koruna má jinou hodnotu, za euro platíme jiné peníze,
  • jiné peníze také vyděláváme.
  • Zvykli jsme si na vyšší ceny potravin
  • – ale také už umíme lépe vybírat z kvalitního zboží.
  • Hypermarkety nás naučily využívat všelijakých akcí.
  • A také víme, že v nich je levněji než v malých obchůdcích.
  • Víme, že v tržní ekonomice je nejdráž tam, kde je největší koncentrace koupěschopných
  • a že v na turisticky exponovaném místě je docela jiná cena potravin a jídla, než o dvě tři ulice dál v místě zapadlém.

Žádná kaše se nejí tak horká… Ani ve Finsku

S vědomím všech těchto aspektů se nám již ceny potravin ve Finsku nebudou zdát tak závratné, jako v době, kdy jsme po Evropě teprve začínali svobodně jezdit – jen s občankou a kreditní kartou.

  • Kreditní karta je v současné době ve Finsku nejčastěji požívané platidlo. Lze jí platit všechno a všude – třeba i jen láhev coca-coly (už dávno víme, že třílitrovka je někdy stejně drahá jako 330 ml).

Nakupování potravin ve Finsku

Nakupování je nejlevnější ve velkých obchodech. Ve Finsku působí například Lidl. Finové řetězce nemají příliš v oblibě, o to levněji v nich je. Širší sortiment, hlavně co se místních produktů týká, lze koupit v supermarketech a hypermarketech „S”, Prisma a „K”.

Ve Finsku je – kupodivu – poměrně drahý chleba. Pak maso, ale to turista příliš nekupuje. Ani ovoce a zelenina nejsou levné. Ale je třeba zvážit,  bez čeho se na dovolené obejdeme a co musíme nezbytně k jídlu koupit.

  • Tyto komodity lze někdy výhodněji koupit na tržnici.

Ve finských restauracích je také draho, ale to je v celém západním světě. Domorodci obvykle nechodí denně do restaurací.

Koupit si alkohol není snadné. V běžné prodejní sáti je jen slabší pivo a slabé ovocné alkoholické nápoje pivního charakteru. Na nákup ostatních lihovin je třeba navštívit státní obchod ALKO.

  • Ale otázka zase zní: „Musíme nutně pít ve Finsku tvrdý alkohol, když víme, že jsou s nákupem i konzumací určité potíže?“ To už je věcí každého.

 

Orientační ceny potravin (budou od místa k místu jiné)

  • brambory 1 kg – 0.6 eur
  • finský chléb, 0.5 kg – 1.5 eura
  • finský likér ve státním obchodě s alkoholem – 12.99 eur
  • lahev vína ve státním obchodě s alkoholem – od 8 eur
  • místní sýr 1 kg – 7–10 eur
  • mléko, 1 l – 0.9 eur
  • obědové menu – 7 až 10 eur
  • vajíčka 10 kusů – od 1.5 eura

Ilustrační foto: pixabay.com

Další články z rubriky

Štítky: , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.